Vděčná

12. dubna 2015 v 17:48 | Vanilla |  Ze života Vanilly
Vzhledem k tomu, že mi za 23 dní začíná první maturitní zkouška, jsem v rámci prokrastinačních aktivit (mezi které spadá plánování budoucnosti po maturitě, hledání motivačních citátů a přemýšlení o tom, jestli mám jet raději na zápas Rusko x Norsko, či USA x Finsko) navštívila i svůj starý blog. Vlastně jsem si při hledání motivace vzpomněla, že jsem zde kdysi uveřejnila článek o štěstí, a chtěla jsem si ho znovu přečíst. No a samozřejmě jsem nezůstala jen u toho. Mé oči zabloudily i ke článku z 1. září 2012, který jsem psala poslední víkend před nástupem do druhého ročníku a ve kterém si mimo jiné stěžuji na to, že budu muset na gymplu vydržet ještě 30 dlouhých měsíců, a také v něm píšu o svém prvním pokusu o cvičení. Páni, kolik věcí se za tu dobu změnilo...
Školu už tolik nehrotím - šprtání mě přestalo bavit někdy na pomezí druháku a třeťáku. K mému překvapení se mi pořád daří udržovat si velice dobré známky. Teď už se jen naposledy překonat a naučit se na maturitu.
Cvičení se stalo součástí mého života - nadšení pro něj přichází v cyklech, které se střídají s obdobím naprosté lenosti. První pokus o cvičení, o kterém jsem ve výše zmiňovaném článku psala, nebyl úspěšný, zlom nastal až o rok později, na jaře 2013, kdy jsem si po prodlouženém vánočním žraní (zhruba na 3 měsíce), v důsledku kterého jsem přibrala tak 5 kilo řekla, že už nechci, aby se mi třela stehna o sebe. Zhubla jsem kila, která jsem od Vánoc přibrala a na začátku letošního roku jsem se naučila správně jíst a shodila jsem dalších 7kg. Až se divím, že to šlo tak lehce.
S Vlastíkem, kterého jsem na blogu opěvovala v několika článcích, jsem se rozešla. Napotřetí a definitivně. Plánuji si dát se vztahy na chvíli pauzu. Zaměřit se více na sebe. V červnu to bude rok, co jsem se zamilovala do "feťáka". Nečekaně a nepochopitelně. A neopětovaně... Když jsem to zpětně počítala, tak za toho půl roku, co jsem do něj byla bouchlá, jsem myšlenkami na něj strávila zhruba 2 týdny. Když předpokládáme, že denně jsem na něj myslela zhruba 2 hodiny. Když nad tím tak přemýšlím, bude to spíše něco okolo dvou měsíců... Občas mě napadá, že bych mu napsala. Jak se mu daří, co nového... Ale pak si řeknu, proč? Stále ještě v mé hlavě zabírá více místa, než by měl... Bude lepší neriskovat.
Hodně myslím na to, co budu dělat po maturitě. Chci se intenzivně věnovat ruštině, abych mohla na úrovni komunikovat se svými kamarády z Ruska. Chci se začít učit norštinu. Učebnice mi už přes rok leží v šuplíku, tak snad si už najdu čas a vrhnu se na 2. lekci. Chci chodit do práce a vydělat si. Na rovnátka, nové brýle a na cestu do Ruska. Chci přečíst kupu knížek, které jsem si nakoupila a ještě neměla příležitost je přečíst. Těším se na budoucnost. V mých představách vypadá tak růžově. Ale až přijde, tak si toho ani nevšimnu. Vše bude zdánlivě při starém. Člověk se vyvíjí postupně a změny si uvědomí až po čase... Například když si čte staré články na svém blogu.
Jak moc jsem se asi změnila? Můžu to sama objektivně posoudit? Tak nějak cítím, že se ze mě stal pozitivnější člověk. Přestala jsem brečet. Uvědomila jsem si, že fňukáním a stěžováním si nic nezískám. Už se na lidi nemračím, snažím se usmívat. Ke změně životní filosofie mi nejspíš trochu pomohlo i mé poblouznění feťákem. Přes marihuanu jsem se dostala k reggae. Přestala jsem vše brát tak vážně. Užívám si každé chvíle mého života. Vnímám každý poryv větru, ptačí zpěv, vůni květin, šum města (i pohled na spolužáka, který běží kolem našeho paneláku zatím co tenhle článek píšu, hihi)... a je mi krásně. Užívám si i směny v práci, kdy několik hodin v kuse mechanicky vykonávám stále stejné pohyby. Není snad štěstí, že mám možnost pracovat a vydělat si peníze, díky kterým pak budu moci uskutečnit svůj sen?
Mám vlastně vše, co bych si mohla přát. Zdraví, skvělou rodinu a přátele, na které se mohu spolehnout. Mám možnost studovat, cestovat, dělat věci, které mě baví. Na co si stěžovat? Nic mi nechybí, jsem mladá a život mám před sebou. A je jen na mě, jaká mě čeká budoucnost. Trochu se uvnitř bojím, že tohle mé štěstí nebude trvat dlouho. Člověku nemůže přeci pořád vše vycházet. Zákonitě musí přijít období, kdy se něco podělá. Ale tak nějak s tím počítám a až ten okamik nastane, nebudu překvapená. Budu připravena vše zlé překonat.
Tak, tohle bylo stručné shrnutí mého života a zamyšlení se nad ním. A jelikož si každý svou budoucnost vytváří sám, v nastávajícím okamžiku, jdu se učit na test z dějepisu. Protože pokud se nebudu učit teď, když jsem ještě ve škole, co mě donutí učit se potom?
 

Haiku

21. srpna 2014 v 21:08 | Vanilla |  Vanilla píše
Sama v temnotě noci
ležím a popíjím
svůj hořký žal

Kovařík šedý

9. května 2013 v 20:41 | Vanilla |  Vanilla fotí
 


Vánoční Benoušek

23. prosince 2012 v 15:59 | Vanilla |  Vanilla fotí
Přejeme vám s Benouškem krásné Vánoce a šťastný Nový rok! ^^

Benoušek & Rézinka

26. září 2012 v 18:49 | Vanilla |  Vanilla fotí
S Vlastíkem jsme fotili (teda spíš ON fotil :D) naše zvířectvo..
A takhle to dopadlo :D :)



Štěstí - ta "zlatá muška"

15. září 2012 v 13:59 | Vanilla |  Inspirace nejen pro Vanillu
Na stránkách O lidech a duších jsem našla článek, nad kterým je dobré se zamyslet...
Oslovil mě, a proto se o něj chci podělit s vámi.

Sou neustálé dohady o tom, co přesně je to Štěstí. Málokdo TO umí popsat. Je to samozřejmě dané tím, kdo jakým obdobím svého života a vůbec jakým obdobím vývoje Duše prochází. Někdo může za štěstí považovat majetek, protože je v období materie. Jiný považuje za štěstí skutečnost, že vůbec žije, protože přežil těžkou nehodu. Někdo může štěstím nazývat stav, kdy poskládá v životě vše tak, jak "to má být" a je sám se sebou spokojený - postaví dům, zasadí strom, zplodí potomka a celkem bez větších problémů žije ve spokojeném vztahu.

Štěstí jako takové je POCIT, který souvilí s Láskou. Láska je energie, kterou člověk když jí má, rozdává jiným. Je to energie, kterou člověk překypuje, která z něj sálá a on jí rozdává vlastně bezděčně, nevědomky. A ikdyž si to uvědomuje, kdyby chtěl ( jakože nechce, když už je v tomto stavu ), nemůže to zastavit. Prostě sálá Lásku jako kamna sálají teplo. Kolik Lásky rozdá, tolik jí má v sobě a jako dárek od Boha ještě kousek té energie navíc - to je Štěstí. Je to přesně to množství energie, které vám způsobuje nádherný hřejivý pocit, který způsobuje jakési bezvládí rukou a nohou a lehkost ( až prázdnotu :-)) hlavy.

Štěstí je stav Duše, po kterém ona touží a ke kterému se nás snaží nasměrovat svým "našeptáváním". Směruje nás k bezpodmínečné Lásce, kterou když dokážeme přijmout do svého života, pak jsme ve stavu, že bereme věci takové jaké jsou, nemáme předsudky, nemáme očekávání, neničíme sebe ani jiné jejich minulostí a neustrneme v čekání na "lepší časy" v budoucnosti. Prostě najednou jsme TEĎ, přijímáme ten dar žít v PŘÍTOMNOSTI - a to je jediný skutečný život - TEĎ. Minulost byla, budoucnost bude. Z minulosti se člověk má poučit. Budoucnost si vytváříme tím, jak myslíme v současnosti. Každá naše myšlenka TEĎ ovlivní naši budoucnost. Takže pokud máme teď negativní myšlení a žádné hezké vize, moc krásná ta budoucnost asi nebude. Pokud máme v současnosti krásné sny o budoucnosti, je potřeba je "probudit", abychom se těm snům přiblížili. Nelze jen snít, je potřeba si svá přání jaksi prožít "nanečisto". Člověk se musí přivést do stavu, kdy bude VĚDĚT ! co chce. Kdy bude CÍTIT přesně tu RADOST, TO ŠTĚSTÍ, že dosáhl kýženého cíle. Jak to udělat? Především musí člověk UVĚŘIT, že tato budoucnost je možná. Protože pokud o něčem člověk sní, ale v podvědomí je přesvědčen, že zrovna jemu se tenhle sen splnit nemůže, protože…. ( tisíc důvodů… ), tak se mu skutečně nesplní.

Štěstí je malý bonus, který přichází s Láskou - BEZPODMÍNEČNOU LÁSKOU. Když přijmete Lásku takovou, jaká skutečně je, je to jakobyste otevřeli Štěstí dveře. Ono vejde a vy se najednou "vznášíte". Bez Lásky to nepůjde, vez víry, že je něco takového možné, taky ne.

Mnoho lidí mi v tuto dobu oponuje, že láska většinou nevydrží, "opadne" "zmizí" a pak je člověk o to víc nešťastný a v depresi. Pokud se toto skutečně stane, pak jste ovšem zažili lásku ( jak já pracovně říkám ) potřebnou. Láska potřebná je vlastně zamilovanost, díky které máme získat nějakou zkušenost. Vztahy si po většinu své existence tvoříme především proto, abychom se jeden od druhého ( nebo skrze něj ) něčemu naučili, abychom si něco předali, abychom došli k nějakému poznání. V takovém vztahu jeden druhého potřebuje. Takový vztah potřebný můžeme poznat podle vnějších projevů - dominance jednoho a submitivita druhého, žárlivost jednoho a poddajnost druhého, citové vydírání jednoho a podléhání toho druhého, nevěry, alkoholismus, workoholismus a jiné konce…. V takových vztazích mohou být lidé nějakou dobu spokojeni, protože tuto zkušenost pro svůj vývoj potřebují. Ale jakmile daným stavem věci začnou trpět, že se to projeví až depresemi nebo touhou spíš odejít z tohoto světa než žít v takovém vztahu, pak je vidět, že vztah došel ke svému konci a ten je potřeba akceptovat. Zamilovanost odešla, přišla zkušenost, možná poučení a v TUTO CHVÍLI je to už jenom o tom, jak moc má člověk rád SÁM SEBE, aby dobrovolně netrpěl. Zbytečné utrpení je projevem MALÉ SEBELÁSKY. A to je důvod, proč v těhto vztazích člověk nemůže být ještě opravdu šťastný. Nemůžeme rozdávat to, co nemáme. Nemám-li dost velkou lásku ani sám k sobě, nemůžu přece rozdávat, není z čeho. Když nerozdávám, je jasné, že stále ještě POTŘEBUJI získávat jinde, od někoho, ještě jsem nedokázal v sobě probudit ten pramen, nedokázal jsem uvěřit, že je to možné, neumím si to dost dobře ani představit a v duchu reálně prožít ten pocit - a proto nepřijde.

Štěstí je nádherný pocit, je to pocit, který můžete zažít jedině TEĎ - protože minulost už byla a budoucnost teprve bude. Poslechněte šeptání své Duše, která vám říká: Už se vykašli na předsudky, nedrž se jak klíště té minulosti, žij TEĎ, prožívej každou vteřinu, vnímej, kdo Ti co nabízí, abys nepropásl Lásku a Štěstí.

A pamatujte Vesmír a bezpodmínečná Láska mají svá pravidla, která když budete chtít obejít nebo některé z nich vynechat, když ještě nebudete schopni je dodržet, budete šoupnuti zpět za ty pomyslné dveře. Tam pak můžete popřemýšlet, co děláte špatně, že jste vždy "jen zamilováni" a za rok - dva to přejde…. Že se z toho nepodaří vykouzlit tu Lásku napořád. Většinou je to proto, že na ní nevěříte a pevně se držíte nějakého materiálního základu. Ale Láska není materiální a když jí nevěříte, ona s vámi nebude. Bude čekat - ale uvěřit musíte VY.







Poslední dny svobody...

1. září 2012 v 20:19 | Vanilla |  Ze života Vanilly
...a venku je tak hnusně. Věřím, že to někoho pořádně nasralo.
Mně je to fuk. Poslední víkend před začátkem školního roku trávím v posteli, projížděním blogů a sledováním Simpsonů.
Co taky jinýho bych měla dělat, když Vlasta odjel.
Je divný spát sama, po tom co jsem si zvykla dělit se o postel. A taky strašidelný, v mým hrůzu nahánějícím pokoji.
Ve dne je docela normální, to se však mění s příchodem noci. Možná si to jen namlouvám, možná je tu nějaká špatná energie.
Usínám okolo 1 hodiny a pak se zhruba ještě 3x vzbudím. Vypadá to, že zase budu chodit do školy svěží, vyspinkaná do růžova. Ale návrat do školy je zdá se nutný, vzhledem k tomu že jsem v e-mailu byla schopná napsat ozvy se a zjistila jsem to až po odeslání, takže teď vypadám jak naprostej debil.
Nejspíš budu na ty lidi co jsou se mnou ve třídě protivná. A co. Ty jejich blbý kecy by vytočili i svatýho. Podle mě je prostě většina těch stvoření hloupých, možná se jim daří ve škole, avšak myšlenky mají velmi přízemní. Budu to s nimi muset ještě 30 dlouhých měsíců vydžet.
Naštěstí s dvouměsíčními přestávkami. Prázdniny - zajímalo by mě, z čeho to slovo vzniklo?
Ty letošní myslím opravdu stály za to. Vyrazila jsem podruhé k moři (do Řecka a s Vlastou) a až na mamčinu "super inteligentní" kamarádku a špinavou pláž to bylo super. Když jste přežili vstávání v 6, mohli jste pozorovat racky požírající na pláži odpadky. Prostě romantika.
Zbytek práznin jsem strávila s Vlastíkem - střídavě u mě a u něj. Vážně si nemůžu stěžovat!
Párkrát jsem zašla do přírody a začla se o ni trochu víc zajímat - jsem zvědavá, jestli mi to vydrží.
Dneska jsem si i zacvičila (měla jsem v plánu cvičit i o prázdninách, ale cvičit před někým mi připadalo blbý, chápete, ne?), vydržela jsem to dlouhých 30 minut! :D Ano, není to moc, ale nikdy jsem nevydržela víc než pár cviků - vždycky mě to po chvíli přestalo bavit. Dneska mi poprvé stékal po čele pot - asi jako že jsem cvičila dobře? :D
Rozhodla jsem se, že to budu provozovat každý den - půlhodinka (ze začátku) cviků cílených na problematické partie.. no moje fantazie šrotuje, při představě, jak bych mohla za rok vypadat! :D
Hlavní je - nebýt líná.


Na závěr něco roztomilého - králíček obecný (prý ve významu "malý král", nemá to nic společného s králíkem, jak jsem se mylně domnívala :D)

Už to tak dál nejde.

3. června 2012 v 20:50 | Vanilla |  Ze života Vanilly
Už mě to nebaví. Vyčeprává mě to. Tohle už dlouho fungovat nebude... Chtělo by to pauzu.
Prostě mě ta škola už mrdá!
Já se snažila, vážně. 3 čtvrtletí jsem se snažila. Asi jsem překročila svůj učící limit.
Nebo já nevím. Ještě 15 dní na posrání známek. Ještě nás čeká tolik testů!
Učitelé si vzpomenou že toho musíme ještě spoustu dopsat a nasázejí nám všechny písemky do jednoho týdne, huráá.
Snad budu mít 3 jen z matiky... Doufám teda, že to dám na 3. :D
A o prázdninách se budu učit vietnamsky, slibuju.

Seznam míst, na kterých chce Vanilla zažít sex :D

26. dubna 2012 v 22:10 | Vanilla |  Inspirace nejen pro Vanillu
Vanilla vás po dlouhé době opět zdraví.
Má se dobře, moc dobře.
"Vanilla se zamilovala.
Je sladkej. Strašně. Má krásnej úsměv. A oči. A vlasy.
A je milej.
Chci ho (znásilnit)."
To jsem psala 16. března moji milý. A 26. dubna si s dotyčným sedíme v parku a píšeme seznam míst,
na kterých chceme mít SEX :D
Zítra máme výročí, mimochodem. Už 1 měsíc! :D
Jinak je můj život nudný a nestojí za řeč.

Takže. Zde je již zmiňovaný seznam :D
  • les
  • stan
  • křoví
  • lavička v parku
  • katedra
  • kaple
  • kuchyňská linka
  • na návštěvě
  • auto
  • temná ulička
  • vlak
  • autobus
  • loď
  • voda (moře, bazén)
  • sprcha
  • kancelář
  • balkon
Tuduu. To je tak prozatím asi všechno.
Teď to ještě zrealizovat. :D

A je to tady

10. dubna 2012 v 20:50 | Vanilla |  Ze života Vanilly
Vole. Blbečku. Seš normální?
Fakt nevím. O co mi jde. Už mě to nebaví.
Mám co jsem chtěla. A co teď?
Proč prostě nemůžu být někdy spokojená s tím co mám, když dostanu všechno, co chci?
Jsem psala že se ozvu, až budu mít zase nějakej problém. :D
Já jsem tak hrozně problémová. Až mě to sere.
Asi se začnu řídit pravidlem NKNN.
Nikdy Kurva Nikomu Nevěř.
Jsem NH. Naivní Husa.
Ale nejsem blbá.. to ne.
Tak mi polibte prdel.
Už píšu jako Yuuuu :D
Ježek pro lepší zkurvenou náladu. Tudu.
Půjdu do kláštera.

Kam dál